Drtivá část prostředků vynaložených společností Sokolovská uhelná na ekologii směřovala právě do oblasti ochrany ovzduší.

Základem se staly první stavby uváděné do provozu již v 80. letech. Významnou roli zde sehrála především technologie termické likvidace zapáchajících odpadních plynů (LICHEP), která byla ve Vřesové uvedena do provozu v roce 1986.

V roce 1991 se dalším přelomovým opatřením stalo zavedení najíždění generátorů pomocí tlakového vzduchu, které nejen zkrátilo dobu potřebnou k najetí technologie, ale především výrazně snížilo exhalace surového plynu.

O tři roky později pak společnost instalovala ve Vřesové špičkovou technologii na odsíření bohatých expanzních plynů, a postupnou instalací elektroodlučovačů na briketárně, sušárně i teplárně se jí podařilo významně snížit emise popílku ze spalování uhlí. Stejně tak došlo k významnému snižování prašnosti v lomech, například i díky instalaci zkrápěcích systémů na pevných pasových vozech, nebo výstavbou ochranných stěn.

K nejnovějším velkým investicím v oblasti ochrany ovzduší patřilo v roce 2002 odsíření kouřových plynů metodou vápencové vypírky, v roce 2006 vybudování spalování zapáchajících odpadních plynů pod kotli teplárny ve Vřesové, která se o rok později dočkala také intenzifikace odsíření.

Díky těmto, i řadě menších technických opatření, se tak Sokolovské uhelné v uplynulých letech podařilo minimalizovat dopad těžby a následného zpracování hnědého uhlí na ovzduší. V některých případech dokonce tak razantně, že se množství sledovaných látek dostalo pod hranici měřitelnosti. Z hlediska ochrany ovzduší tak například obě elektrárny ve Vřesové patří k nejčistším uhelným zdojům elektrické energie v České republice a Sokolovská uhelná, jako celek, patří mezi oborové lídry v oblasti investic do ochrany ovzduší.