Sokolovská uhelná nejsou jen doly, uhlí a elektrárna. Provozy společnosti jsou ve skutečnosti rozsáhlým souborem technologií, často jde přitom o naprosté unikáty, které nenajdete nikde jinde na světě.

Drtírna, která je jednou ze vstupních bran pro uhlí z lomů společnosti do zpracovatelské části ve Vřesové, sice nepatří mezi technické unikáty, nicméně i tak jde o velmi zajímavý provoz. A to hned z několika důvodů. Například proto, že drtírna byla spuštěna do provozu v roce 1965 jako vůbec první technologie z budované zpracovatelské části. Jejím účelem bylo zpracovávat uhlí vytěžené v revíru na potřebnou zrnitost vhodnou pro zplyňování uhlí, briketování i palivo pro energetiku.

Dalším důvodem proč drtírnu nepřehlédnout je fakt, že stavba probíhala v duchu naprostého minimalismu. „Projektantům se tak podařilo celou technologii směstnat na naprosto minimální plochu. Dokonce tak malou, že když se v letech 1999 až 2001 do budovy instalovaly nové moderní mlýny a vibrační třídiče, bylo nutné ji stavebně rozšířit, aby se do prostoru vůbec vešly," říká Josef Somogyi, který má na starosti provoz drtírny.

Tato minimalizace s sebou ale nesla i celou řadu dalších problémů. Například řídící velín byl umístěn přímo ve středu silně prašného provozu, a tehdejší mechanický řídící systém drtírny, východoněmecký VSSB, který se měl stát centrálním řídícím systémem pro všechny země socialistického bloku, byl silně poruchový. Za pozornost pak stojí i skutečnost, že to byla v roce 1991 právě drtírna, která se stala jedním z prvních automatizovaných provozů společnosti, což vedlo nejen k výraznému snížení počtu obslužného personálu, ale také k výraznému zlepšení provozní spolehlivosti.

Ačkoliv za více než půl století existence tedy prošla drtírna zásadními změnami, co se týká řízení, její základní fungování se téměř nijak nezměnilo. Provoz se nadále dělí na dvě části, na hrubou a jemnou drtírnu, které se od sebe liší zrnitostí, na kterou umí kusy uhlí rozdrtit. Zatímco hrubá drtírna si vystačí s velikostí do 40 milimetrů, v případě jemné drtírny je to zrnitost do 2 milimetrů.

Úplně na počátku celé technologie ale stojí dva takzvané příkopové zásobníky. Ty slouží k vysypání vagónů s uhlím. Do jedné, více než 200 metrů dlouhé vany, se vejde až 2,2 tisíce tun uhlí, což reprezentuje sypání vozů ve třech vrstvách na celou délku.

„Z příkopových zásobníků je uhlí dopravováno dvěma nabíracími korečkovými vozy KN700, které dokáží přepravit hodinově společně až 1000 tun uhlí. Další dva KN 700 jsou pro hrubou drtírnu v záloze. Kvůli kapacitě navazujících pásových dopravníků, po kterých uhlí směřuje do čtyř zásobníků, je ale skutečný hodinový výkon zhruba o 200 tun nižší," říká Somogyi s tím, že ze zásobníků, které mají kapacitu 70 tun, lze uhlí po drcení směřovat buď na zauhlování sušárny, na technologickou skládku, a nebo k nakládce na vagónovou váhu.

Do samotné drtírny putuje uhlí z výše uvedených zásobníků přes plátový podavač, což je ve své podstatě obyčejný pásový dopravník, kde gumový pás nahrazují ocelové pláty. Zavážené uhlí do zásobníku by totiž klasický gumový pás zničilo, jelikož dopadá na podavač z velké výšky.

Následně se uhlí třídí přes rošt, kde uhlí s menší hrubostí než 2,5 centimetru jde mimo technologii, aby se zbytečně nezatěžovalo mlecí zařízení. Poté báňští úpraváři z uhlí ručně vyberou hlušinu, kameny nebo dřevo, a teprve poté může uhlí zamířit do drtiče.

Původní systém drcení uhlí byl dvoustupňový. První drtič předdrtil uhlí na zrno 80 až 100 milimetrů, a druhý na finální zrnitost 0 až 40 milimetrů. První drtič používal systém drcení uhlí pomocí ozubených „ježků", jejichž zuby zapadaly do zubové mlecí desky. Druhý drtič pracoval na principu drcení uhlí mezi válci.

Dnes totéž v hrubé drtírně zvládne jeden dvoustupňový drtič. Jde o výrobek americké firmy Grundlach, který má průchodnost až 250 tun uhlí za hodinu, s obsahem vody na výstupu kolem 40 - 45 procent. Navíc nový drtič je také výrazně ekonomičtější, protože k jeho pohonu stačí jeden 75 kW motor, zatímco dřívější sadu drtičů musely pohánět tři motory o celkovém výkonu 185 kW.

Pokud jde o jemnou drtírnu, zde jsou v provozu pouze tři linky, tedy o jednu méně než na drtírně hrubé, a i zde činnost dvoustupňového mletí jedné linky dnes může zastávat v podstatě jeden stroj. Jde o klecový drtič americké společnosti Pennsylvania Crusher, který nahradil jeden dosavadní kladivový mlýn v roce 1999, a drtí uhlí pomocí mlecích hranolů zabudovaných po obvodě klecí otáčejících se proti sobě, poháněných motory o výkonu 315 a 200 kW. I zde pak díky moderní technologii odpadl druhý stupeň mletí. Zbývající dvě linky jsou i nadále osazeny původními kladivovými mlýny vyrobené firmou Zemag z bývalé NDR.

Celkově tak drtírnou ročně projde kolem čtyř milionů tun uhlí, ze kterých drtivá většina míří do provozů zpracovatelské části a jen nepatrná část se dále expeduje k externím zákazníkům.

Nicméně část uhlí ani po rozdrcení nemíří přímo do zpracovatelské části, ale na takzvanou technologickou skládku. Jde o 215 metrů dlouhý prostor v těsné blízkosti drtírny, který je rozdělen do osmnácti polí, kam se dá celkem uložit až 60 tisíc tun uhlí. To se odděluje podle obsahu síry a popela a podle potřeby ho lze míchat s příchozím uhlím z výroby tak, aby se dosáhlo potřebných parametrů.

„Technologickou skládku obsluhují celkově tři buldozery typové řady 6 od společností Caterpillar a Komatsu, plus dva nakladače stejných firem. Dále je skládka vybavena také dvěma vyhrnovacími vozy, které shazují uhlí na dopravník, kterým je následně přepravováno do technologie. Zavážení technologické skládky zajišťuje shazovací vůz, kterému se na Drtírně neřekne jinak než „letadlo". Tato skládka pak také slouží jako zásoba pro případ výpadku přísunu uhlí z lomů," shrnuje technologii provozu Somogyi.

Celý provoz drtírny je řízen z dispečinku, který byl v roce 2008 kompletně modernizován a osazen novým operačním systémem Windows XP se softwarem Wonderware In Touch. Ten umožňuje zrychlení ovládání celého provozu Drtírny a plnou regulaci podstatné části systému drtírny, nicméně i tak zůstávají v provozu místa, která je nutno regulovat ručně. Týká se to například deskového uzávěru podavače ze zásobníku, kde množství uhlí k drcení nastavuje strojník podle aktuální vlhkosti uhlí, množství cizích příměsí a toto nedokáže žádná automatika plně sledovat. Tu pak nejde využívat ani u odstraňování příměsí z uhlí, se kterými si dosud stoprocentně nedokázala nikde poradit ani ta nejmodernější technika.

Celkově pak obsluhu technologie drtírny zajišťuje 19 lidí ve směně, od báňských úpravářů až po dispečera.

Vladislav Podracký

Drtírna