Sokolovská uhelná je jediným výrobcem špičkového paliva nové generace v České republice. Zájem o něj je paradoxně největší za hranicemi kde ho využívá už na tisíc zařízení
Kontrola hnědouhelného multiprachu v laboratořích Sokolovské uhelné.
Krize v 70. letech poprvé Evropě jasně ukázala rizika závislosti na ropných produktech z dovozu. Vedle zvýšeného zájmu o alternativní zdroje energie ale krize přiměla techniky k zamyšlení nad efektivnějším využíváním dostupných zdrojů energie. Jeho jediným výrobcem v České republice je Sokolovská uhelná.
"Efektivnímu využívání uhlí bránily především dvě věci. Obsah vody v uhlí a technologie zpracování," říká Stanislav Kapr, hlavní inženýr divize Zpracování Sokolovské uhelné. Zatímco vyšší efektivnost technologií bylo možné zajistit lepší regulací nebo kogenerační výrobou tepla, se samotným uhlím to bylo složitější. Jeho sušení bylo nákladné a neefektivní.
"V důsledku to znamenalo převážet palivo kde až 40 procent hmotnosti tvořila voda, což zvyšovalo náklady na dopravu a voda následně samozřejmě snižovala výhřevnost, takže se muselo uhlí buď zpracovávat tak jak bylo, a nebo ho bylo nutné nákladně sušit," vysvětluje Kapr. Teprve v 80. letech přišli němečtí odborníci na to, že pokud se uhlí rozemele na prach o určité zrnitosti, je možné snížit obsah vody v uhlí v průměru na 4 až 7 procent.
Nový objev samozřejmě nemohl uniknout ani specialistům tehdejších Hnědouhelných dolů a briketáren Sokolov, které byly předchůdcem dnešní Sokolovské uhelné. Už v 80. letech na briketárně dolu Přátelství v Citicích vyvinuli první československou technologii na výrobu hnědouhelného multiprachu, odkud se po uzavření tamní briketárny výroba přesunula na Vřesovou.
Z počátku šlo o vedlejší produkt vznikající při výrobě briket, který se exportoval především do sousedního Německa. Tam si totiž začal stát i firmy rychle uvědomovat výhodnost využití domácích surovin, obzvlášť když ceny ropných produktů stále více rostly. A protože poptávka po nové surovině rychle rostla, už v roce 1993 se ve Vřesové začal instalovat první tyčový mlýn, s jehož spuštěním začala také cílená výroba multiprachu mletím.
"Hlavní výhodou multiprachu je jeho vysoká výhřevnost," říká hlavní inženýr divize Zpracování s tím, že se pohybuje kolem 22 až 23 MJ na kilogram, zatímco u běžné hnědé uhlí se pohybuje na úrovni 14 až 18 MJ. Multiprach se navíc chová jako kapalina, takže u něho lze snáze regulovat spalovací proces a je možné jeho využití i ve stávajících průmyslových technologiích které doposud využívaly topné oleje. Navíc, na rozdíl od uhlí, je možné jeho použití i v technologiích, které se nachází přímo v centru měst.
"Ačkoliv jde o prachové uhlí, jeho používání v provozu je bezprašné," vysvětluje Kapr. Už ve výrobě se totiž plní do zásobníků vybavených speciálními filtry, převáží se v cisternách a následně se opět skladuje v silech, odkud se do vzduchu žádný prach nedostává. Proto v Evropě začaly záhy multiprach využívat desítky firem, počínaje cementárnami a konče lokálními teplárnami. Dnes už jejich počet přesáhl tisícovku. V České republice byl ale vstup této komodity na trh výrazně pomalejší.
"První odběratelé v ČR se začaly objevovat až koncem 90. let, kdy multiprach začaly používat cementárny a posléze i obalovny," říká hlavní inženýr. Už v roce 2008 tak nechala Sokolovská uhelná ve Vřesové vybudovat nové zásobníky na tuto komoditu o objemu téměř 800 metrů krychlových a po uzavření briketárny v roce 2010 využila uvolněnou budovu pro instalaci osmi nových tyčových mlýnů.
V současné době tak Sokolovská uhelná může produkovat až 300 tisíc tun multiprachu ročně. Jeho rychlejší rozšíření na domácím trhu zatím brzdí ekonomická krize, která příliš nepřeje investicím do nových technologií. Zatím tak větší část naší produkce míří do Německa, Polska, Rakouska, Maďarska nebo Rumunska. "Na druhé straně ale přibývá i odběratelů v České republice. A budou přibývat dál. Multiprach je totiž uhelným palivem budoucnosti a třeba pro městské výtopny má mnohem lepší perspektivu, než drahý zemní plyn z dovozu," dodává Kapr.
